Počasí se zase umoudřilo, deště už v týdnu ustaly a poslední den léta – sobota 21. září 2024 – se ukázala sluníčkově. Teplota vystoupala nejvýš na 20°C, přesně na výlet, který naplánovali manželé V. a J. Veselí.
Ráno o půl osmé se vypravilo vlakem 14 turistů do stanice Stružinec.
Odtud se vydali neznačenou cestou na Veselý Kopec. Střídala se asfaltová silnička s lesní cestou, která byla místy trochu blátivá po nedávných deštích. V lese jsme objevili místo, kde byla vesnička “lesních skřítků”, kterou vytvořily nějaké děti. Bylo tam spousta chaloupek a přístřešků z mechu, šišek a větviček. Se zájmem a radostí jsme si výtvory prohlíželi.
Pokračovali jsme hezkou krajinou a došli do míst “Pod Veselým Kopcem”. Dali jsme si rozchod, aby si Muzeum v přírodě na Veselém Kopci každý prošel podle svého. Po návštěvě pokladny byla naplánovaná zastávka na krátký odpočinek v Hospodě Na vejminku. Chystali tam svatbu, tak jídlo pro veřejnost nevařili. Ale byli jsme obslouženi pitím a kávou venku. I tak bylo posezení příjemné. Byli jsme za to rádi. Potom jsme procházeli skanzenem a obdivovali, co všechno naši předkové museli dělat ručně (co už dnes za nás udělá technika), jaké jednoduché, ale vychytané stroje a náčiní už tenkrát používali. Průvodkyně ve vodním obilním mlýně nám vysvětlila, jak se ve mlýně žilo a pracovalo. Také nám ukázala, kam až ve mlýně sahala voda při nedávných povodních, které postihly téměř celé Česko a Moravu. Ještě tam vše vysoušeli a z toho důvodu tam nešla elektřina.
Prohlíželi jsme statky a krásné roubenky a odpočívali na sluníčku. Nikomu se z areálu muzea ani nechtělo.
Ve 13 hodin jsme se zase všichni sešli Pod Veselým Kopcem a vydali se na cestu do Vítanova na vlak. Zelená TZ nás vedla pastvinou a pak kolem říčky Chrudimky, která už nebyla po vydatných deštích rozvodněná, ale pozůstatky, kudy všude byla rozlitá, jsme pocítili, když nám na louce čvachtala voda pod nohama. Občas jsme se museli vyhýbat místům s vyvrácenými stromy a také jsme překročili potůček s pomocí kamarádů. Na rozcestí Všeradov – Králova pila jsme v přístřešku chvíli poseděli. Do Vítanova byl už jen kousek a času jsme měli dost. I tak jsme na zastávku vlaku přišli brzy.
Po celkových 10 km si každý rád někde našel místečko u zastávky na odpočinek, než přijede vlak. Ten přijel s malým zpožděním, ale do Havlíčkova Brodu, kde jsme přestupovali, čas dohnal. Do Jihlavy jsme přijeli spokojení, že nám vyšlo počasí. Užili jsme si pěkný den.
Zapsala Věra Veselá
Foto V+J Veselí a A. Stratilová