Už po několikáté se naši cykloturisté vydali na týdenní pobyt do penzionu Studio Glass ve Škrdlovicích.
V neděli 18. května 2025 přijelo k penzionu deset cykloturistů Čeřínku ve třech osobních autech, a čtvrté auto s vozíkem plným naložených kol. Po ubytování jsme si jako obvykle všichni vyrazili na obhlídku nejbližšího okolí. U kašny s hrochy začalo mírně pršet, tak nezbývalo, než se vrátit zpět do penzionu. Večer potom jsme v jídelně plánovali program na příští den.
Pondělí bylo už od rána zatažené, předpověď počasí nebyla o nic lepší a plán byl jasný. Dnes nikam ven nemůžeme. Narychlo se s paní domácí Miluškou domluvila výroba skleněných šperků, která je v nabídce při pobytu v penzionu. Sklíčky se probíraly a tvořily hlavně ženy. Bavilo to všechny a přihlížející muži sledovali šikovnost svých žen. Dokonce se do tvoření dal i Víťa. Mezitím se domluvila na odpoledne exkurze v nedaleké sklárně v Karlově. Před odchodem do Karlova jsme měli možnost vidět, jak se naše výtvory zatavily v peci. Ještě do večera budou chladnout a pak se těšíme na výsledek našeho snažení.
Do Karlova na exkurzi se skupina vydala pěšky za drobného deště. V galerii a ve sklářské dílně bylo teplo a příjemně. Zajímavý byl výklad a ukázka výroby skleněné nádhery a následně návštěva v brusírně skla. Po necelých dvou hodinách strávených ve sklárně nás čekala cesta v mrholícím počasí zpět do penzionu.
V úterý 20. 5. 2025 už nepršelo. Naše kola už byla netrpělivá, a tak po deváté hodině vystartovala skupina našich deseti cykloturistů nejprve kolem Velkého Dářka. Hladina rybníka byla jako zrcadlo. Sluníčko se nesměle klubalo z bělavých mráčků a ptáci hlasitě švitořili. Jízda ubíhala poklidně. U Pilské nádrže jsme se zastavili u hraničních soch M. Olšiaka.
Další jízda vedla do obce Jámy. Po Cestě života na vyhlídku ke Stromu života se vypravili pěšky jen někteří a ostatní, kteří už tam někdy byli, hlídali kola.
Na cestě je 10 zastavení, které vytvořil kovář Josef Tulis. K jednotlivým zastavením napsala verše ve svých 97 letech paní Rudolfa Vrbecká z Nového Města na Moravě. Vyslechli jsme všechny verše z mobilu, které nám z QR kódu nahlas pustil Miloš. Na vrcholu kopce Vejdoch je vyhlídka se Stromem života. Odtud je vidět kolem dokola několik desítek obcí a měst do dálky až 50 km. Počasí nám tentokrát dopřálo krásné výhledy.
Jízda potom pokračovala přes obec Sklené a po 46km jsme dojeli zpět do Škrdlovic.
Bylo ještě docela brzy, tak si každý podle svých zájmů vyplnil zbytek odpoledne. Někteří se vydali ještě na pěší túru po NS Velké Dářko. Cestou, necestou, za ptačího zpěvu, přehlušeného hřmotícími stíhačkami nad hlavou a krásou lesknoucí se hladiny rybníka, jsme ušli 7 km.
Ve středu bylo opět hezké počasí. Jeli jsme směrem na Vojnův Městec. Nejprve jsme projeli a pěšky prošli dřevěný chodníček v přírodní rezervaci, odbočili k Vojnoměsteckému vodopádu a přes Vojnův Městec se dostali k Rybníku Řeka. Restaurace Moře nebyla ještě v provozu, tak jsme po malém odpočinku jeli dál k Rudným dolům, kam nás Jirka zavedl k vozíku, kterým byla kdysi dopravována vytěžená ruda.
Po půlhodince jízdy mezi Peršíkovem a Havlíčkovou Borovou nás Inka dovedla k Pohádkovému potůčku. Nadšeně jsme prohlíželi miniaturní dřevěné mlýny, plné pohádkových bytostí. Mlýnky pohání voda a tak je i všechno pohyblivé. Je tam Peklo s čertem v kadibudce, ve druhém Ježibaba na koštěti chce uletět, princ Bajaja bojuje s tříhlavým drakem a jiné pohádkové výjevy. Bylo to velice milé zastavení.
Pokračovali jsme zase dál. Havlíčkovu Borovou jsme jen projeli. Další zastávka byla v Račíně v Račínské hospůdce. Měli sice zavřeno, ale jak už bývá v Račíně zvykem, když je pan domácí v dosahu, turisté nezůstanou hladoví ani žízniví. Ochotně nám byla nabídnuta výborná česnečka a gulášovka. Po dobrém jídle jsme ještě zajeli k nedalekému rybníčku, který hlídá Rak. Tady nás popohnala k návratu tmavnoucí obloha, věstící blížící se déšť. Po hrázi Velkého Dářka jsme se vrátili do Škrdlovic. Ujeli jsme ten den 41 km.
Večer jsme se nechali nalákat na taneční minikurz square dance. Miloš se tomu věnuje už více jak 10 let, tak nás do toho zasvětil. Hodně jsme se při tom všichni nasmáli.
Předpověď počasí na čtvrtek 22. 5. 2025 byla velmi nepříjemná. Mělo pršet celý den. Naplánovali jsme si aspoň výlet auty na hrad Pernštejn. Prohlídku hradu jsme měli předem objednanou. S deštníky jsme vyrazili z parkoviště na hrad. U hradu jsme už někdy byli, ale prohlídku hradu jsme absolvovali někteří po letech, nebo vůbec poprvé. Škoda jen, že neustával nepříjemný déšť, proto jsme odložili prohlídku nově upravené pernštejnské zahrady až na “někdy jindy”.
V pátek 23. 5. 2025 jsme se rozloučili s Jiřinkou, Helou a Milošem, kteří odjížděli za dalšími aktivitami. My ostatní jsme opět vyjeli na kolech po okolí, protože se počasí proti včerejšku umoudřilo. Jeli jsme ze Škrdlovic směrem na Tři Studně. Suníčko sice svítilo, ale bylo jaksi “zubaté”, tak nezbývalo, než se stavit na zahřátí v restauraci U Martina na šálek teplého čaje.
Další zastavení bylo ve Sněžném a návštěva zahrady v japonském stylu. Už jsme tam také někdy byli. Ale tady je stále co objevovat a obdivovat.
Ze Sněžného nás cesta svedla do Kadova, a protože bylo opravdu chladno, zastavení v hospůdce Klokočí na oběd se přímo nabízelo. Výborné borůvkové knedlíky, bohatě sypané tvarohem, potěšily všechny. Pak se ale těžko sedalo na kola. Chladno nás ale pohánělo šlápnout do pedálů. Dojeli jsme do Fryšavy a tam se stavili ještě na kávu. Prožili jsme tedy slunečný, trochu chladný a taky zastávkový den s konzumací dobrého jídla a pití.
Ujeli jsme 49 km.
V sobotu 24. 5. 2025 ráno po snídani jsme naložili kola a po rozloučení s ubytovateli paní Miluškou a Jindřichem jsme odjeli do Jihlavy.
Penzion Studio Glass opět nezklamal. Jako vždycky jsme byli velice spokojeni se vstřícností a ochotou manželů Doležalových a s ubytováním, které nemá chybu. Rádi se tam zase někdy vrátíme.
Zapsala Věra Veselá
Foto Věra, Inka, Jiří a Miloš Veselí