KČT, odbor Rapotice pořádal v sobotu 28. září 2024 2. ročník pochodu nazvaný Rápotova podkova. Už loni se náš odbor Čeřínek účastnil prvního ročníku. Pochod se líbil, tak byl i druhý ročník zařazený do plánu našich vycházek.
Počasí je poslední dobou dost proměnlivé. Jeden den je ještě skoro léto, další den se ochladí a prší. Většinou bývá na sv. Václava hezky a organizace se předhánějí v pořádání akcí. Tak bylo i letos, kdy turisté byli rozjetí na výlety jiných odborů.
V pátek před akcí Rápotova podkova celý den pršelo. Doufali jsme, že se počasí umoudří, a my budeme moci odjet do Rapotic. Předpověď byla příznivá. Na nádraží v Jihlavě jsme se sešli ale jen čtyři. Nevadí, v dobré náladě nás vlak dovezl do Třebíče a následně další do obce Rapotice.
V místní sokolovně, kde byl start pochodu, nás přivítali pořadatelé, a po vyplnění startovních lístků jsme vyrazili na cestu. K tomu nám krásně svítilo sluníčko, vítr nefoukal.
Vesele jsme putovali nejprve po cestách značených různobarevnými fáborkami. Každá trasa měla svou barvu. Ale přípravy pořadatelů ze včerejšího dne byly tytam, protože fáborky, zmáčené po dešti získaly jednotnou barvu. Ale to vůbec nevadilo, protože perfektně značená cesta byla ještě zvýrazněná barevnými šipkami a informacemi na zemi, které déšť nesmyl.
Trasa vedla převážně smíšenými lesy v údolí říčky Chvojnice. Překvapení pro nás nebyla ani cesta po strmých stráních, tentokrát dost klouzavých po včerejším dešti. I překročení potůčků se zvýšenou hladinou vody nebylo jednoduché. Pohybovali jsme se v divočině, prokládané spadlými stromy, které jsme museli přelézat, podlézat a různě překračovat. Místy jsme viděli i známky, že tu žijí divočáci. V lese na nás vystrkovaly své veliké bílé klobouky bedly vysoké. Takové množství nikdo z nás nikdy neviděl. Lákaly ke sběru. Ale bedly se špatně přenáší.
Zastavení na kontrole, asi v polovině trasy u soutoku říčky Chvojnice se Sudickým potokem, bylo velice příjemné a odpočinkové. Výborný guláš přišel vhod, tak jako popovídání si s milými pořadateli.
Do cíle v sokolovně jsme se dostali v pořádku, navzdory všem přírodním nástrahám. Tady jsme neodolali vůni smažených řízků. Byly výborné. K mání byla i smažená bedla. Taky dobrá.
Poseděli jsme, pozdravili se s pořadateli, pochválili jejich práci, a pak se vydali zpět na nádraží k vlaku.
Prožili jsme hezký slunečný a teplotně příjemný den. Při přestupu na vlak v Třebíči se najednou zatáhlo a spustil se liják. To už jsme seděli ve vlaku. Do Jihlavy jsme přijeli už bez deště. Co víc jsme si mohli přát? Všechno vyšlo, tak jak jsme si přáli. Trochu unavení po dobrodružné cestě divočinou jsme se rozešli do svých domovů.
Celkově jsme našlapali po blátivých i lepších lesních cestách, vyšperkovanými kloboučky bedel, 12 km.
Zapsala V. Veselá
Foto: V+J Veselí, A. Stratilová.