Začátek školního roku se obvykle zahajuje ve škole. A právě tak zahájilo devět čeřínkovských cykloturistů svůj pobyt v bývalé staré škole v obci Řevnov v Jihočeském kraji.
V neděli 1. září 2024 v poledne vyjela z Jihlavy 4 auta s bicykly na nosičích. Během dvou hodin i s přestávkou na kávu v Kladrubech v restauraci “U Vaňků”, přijela do obce Řevnov a zaparkovala v areálu bývalé školy.
Majitelka a pronajímatelka paní Lada nás přivítala a seznámila s ubytováním. Už jsme se necítili jako před zkoušením u tabule. Prostředí zahrady, či dvora bylo hezké, zrovna tak uvnitř “ve třídách”. K dispozici bylo vše, co je potřeba k týdennímu bydlení a rekreaci. Těšili jsme se na týden strávený tady ve škole a na cyklojízdy ve zdejším kraji.
Hned odpoledne jsme se vydali na prohlídku Řevnova. Je to malá vesnička, část obce Chotoviny v okrese Tábor, které se nachází asi 3 km od Řevnova. Po krátké procházce jsme se vrátili do školy a věnovali se vybalování a seznámení s prostředím. V podvečer jsme si přiťukli na zdraví malého nového pravnoučka Věry a Jirky a na zdar našeho putování po Jihočeském kraji, které nás příští dny čekalo.
V pondělí 2. 9. 2024 jsme cestovali po trase:
Řevnov, Jistebnice, Chlum, Alenina Lhota, Cunkov, Jetřichovice, Sedlec – Prčice, Staré Mitrovice, Dvorce, Záběhlice, Červený Újezd, Střezimíř, Borotín, hrad Borotín a zkratkou no Řevnova. Celá trasa měla 48 km.
V pondělí, a pak každé ráno, jsme chvíli pozorovali v sousedství v oboře stádo daňků. Nejprve se nás báli, ale po zjištění, že jim chutnají žaludy, kterých na školní zahradě bylo plno a v jejich výběhu už byly všechny snězeny, tak nám dali důvěru a už nebyli tak plaší. Hlavně Marie jim každé ráno pár hrstí žaludů dopřála.
Vydali jsme se na cestu, která pokojně probíhala bez defektů a nehod. A protože bylo velmi teplo, mysleli jsme i na koupání. To nám ale bohužel nebylo dopřáno, protože rybníky v okolí byly nekoupací, nebo úplně zelené.
Jeli jsme dál do Borotína. V Borotíně byla zavřená hospoda. Jeden místní muž, také na e-kole, nám nabídl doprovod k hradu Borotín. Dovedl nás úzkou cestičkou k hradu a počkal na nás, až se osvěžíme nealko nápoji, nanuky a kávou, a pak nás zkratkou dovedl do Řevnova. Byli jsme tomu rádi.
Večer ve škole jsme oslavili Víťovy (82) narozeniny, které bude mít zítra. Prostě pořád máme důvod něco slavit. Majka nachystala pro všechny různé dobrůtky, a tak jsme se zase měli dobře.
Úterý 3. září 2024
Ranní scénář jako v pondělí, a po snidani vzhůru na trasu:
Řevnov, Chotoviny, Stará Vožice, Mladá Vožice, Ratibořské Hory, Tábor, Hejlov, Svrabov, Černý Les, Paseka, Radkov, Řevnov – 53 km
Hlavním cílem dnešního dne bylo město Tábor. Nejen že bylo nepříjemné vedro, ale Tábor je sice pěkné město, ale není to na jízdu skupiny devíti cyklistů. Velký provoz a neznalost města nám trochu omezila prohlídku. Moc jsme se tu nezdrželi. Jen jsme navštívili restauraci Černá perla na oběd, krátce koukli na rybník Jordán, a slíbili si, že Tábor někdy v budoucnu navštívíme vlakem a projdeme si město pěšky.
Po návratu do Řevnova a odpočinku z cesty jsme poseděli venku na zahradě.
K dnešním narozeninám udělala Věra pro Víťu rychlovku v podobě amatérského dortíku a Alena přispěla osvěžujícím melounem. Byla to taková tečka za dnešním, opět hezkým dnem.
Ve středu 4. 9. 2024 jsme jeli po trase:
Řevnov, Jistebnice, Nadějkov, Alenina Lhota, Cunkov, Ounuz, Monínec, Sedlec-Prčice, Červený Újezd, Borotín (Hrad), Řevnov – 52 km
Dnes nás zase čekaly kopce nahoru a dolů. Mysleli jsme si, že v tomto kraji bude více rovinka, ale opak byl pravdou. Zvlněná krajina v okolí nás nenechala vydechnout. Některé kopečky byly opravdu výživné i pro naše e-kola. Chtěli jsme navštívit středisko zimních sportů Monínec. Než jsme se k němu dostali, tak nám různé opravy silnic a objížďky zkomplikovaly cestu, že jsme byli rádi, když jsme dorazili na dolní část tohoto střediska. Ve stále horkém počasí už nebyla chuť, ani síla pokračovat vzhůru. Také blízký rybník, ve kterém jsme se chtěli vykoupat, byl v obležení spoustou lidí. Probíhala tady nějaká akce, nebo závody? Pokračovali jsme na Sedlec- Prčice. Tam jsme se ve venkovním posezení příjemné restaurace naobědvali. Moc dobře tu vaří. Byli jsme tu už v pondělí.
Po cestě zpět do Řevnova jsme se opět zastavili u hradu Borotín, kde přišlo vhod studené osvěžení v podobě nanuků a nealko piva.
Večer u školy na zahradě pod altánem jsme zhodnotili dnešní den a plánovali zítřejší výlet ke Stádleckému řetězovému mostu, na který jsme byli všichni moc zvědaví.
Čtvrtek 5. 9. 2024
Řevnov, Jistebnice, Drahnětice, Skrýchov u Opařan, Opařany, Stádlec, Stádlecký řetězový most a po stejné trase zpět do Řevnova – 53 km
Ráno po snídani se v kuchyni rozjela debata o výdrži našich baterií. Maruška zase nezapomněla navštívit daňky a trochu je potěšit žaludy. Potom jsme se vydali do horkého dne na cestu k Stádleckému řetězovému mostu. Informace o mostě jsou na fotkách.
Poslední úsek cesty k mostu vede serpentinami prudce dolů. Při jízdě dolů nás už předem děsila představa cesty zpět do serpentýn vzhůru. Ale při procházce po mostě a obdivu, jak byl vlastně most přemístěn z jiného kraje, se obavy z jízdy zpět do vrchu na chvilku rozplynuly. Pak jsme sedli na kola a jeli. Ku podivu výjezd nebyl tak strašný, jak jsme mysleli. Jelo se pěkně a všichni to zvládli v pohodě. Na fotografii profilu cesty je kolem 25. km vidět, jaká je na mostě “výška” (nebo nížka?)
Nahoře ve Stádleci jsme se odměnili dobrým obědem.
Po cestě do Řevnova jsme si udělali zastávku u Kostela v Kostelci. Odtud jsou nádherné výhledy po okolí, jako z rozhledny. V podvečer jsme v Řevnově zašli “na jedno” do místní hospůdky, kde nám načepovali k naší radosti ještě dříve, než měli otevírací dobu.
Pátek 6. 9. 2024
Dovolená v Řevnově pomalu končí a my se vydáváme na poslední vyjížďku v tomto kraji po trase: Řevnov, Borotín, Střezimíř, Červený Újezd, Horní Borek, Miličín, Petrovice, Mladá Vožice, Hlasivo, Jedlany, Chotoviny, Řevnov – 48 km
Jeli jsme krajinou s dalekými výhledy, s kopce, do kopce, sužováni opět tropickým vedrem. Byli jsme vděčni větru, který ochlazoval vzduch. Ale někdy foukal tolik, že nás na kole málem sfoukl. Po pěkných silnicích, ne tolik frekventovaných, se jelo dobře, a tak jsme si mohli užívat výhledy, které byly v dálce zastřené oparem. V Mladé Vožici v Plzeňské restauraci “U Zvonice” jsme obědvali a potom už jsme se obrátili k Řevnovu. Ještě jedna malá zastávka v Chotovinách na zmrzlinu nás na chvilku ochladila, a rychle do našeho ubytování ve škole pod sprchu, a příprava na zítřejší balení a odjezd do Jihlavy.
Sobota 7. 9. 2024
Ráno bylo jasno a slunce hřálo, jako každý den. Po snídani se balilo a uklízelo. Hotoví jsme byli všichni brzy a čekali jsme na půl jedenáctou, kdy jsme byli domluveni s ubytovateli na předání školy a klíčů. Rozloučili jsme se se školou a jejím nejbližším okolím. Maruška ještě pozdravila daňky a nastal čas odjezdu.
Silnice k Táboru i dál byla docela dost frekventovaná. Ještě tradiční zastávka na oběd v Kladrubech “U Vaňků”, kde jsme se občerstvovali také už v neděli, při jízdě do Řevnova.
Kousek od Jihlavy v Hubenově prý mají dobrou zmrzlinu, tak v parnu jistě přijde vhod. Zastavili jsme a vychutnali si ledové osvěžení. Tady už jsme se rozloučili a každé auto se vydalo dál směrem do svých domovů.
Prožili jsme krásný týden v krajině, kde málokdo z nás předtím byl. Jsme rádi, že nám bylo umožněno ubytování v hezkém prostředí ve staré bývalé škole, bez zkoušení a písemek. Přesto nám tento pobyt rozšířil zeměpisné znalosti při hledání tras a také překvapení zvlněnou zdejší krajinou. Pořád se máme co učit.
Zapsala Věra Veselá
Foto V+J Veselí, A. Stratilová