A už je tu zase sobota. 15. 6. 2024 jsme z jihlavského nádraží vlakem v 7.37 h vyjeli do Bílku. S přestupem v H. Brodě vystoupilo 19 turistů na malém nádražíčku, a po přivítání vedoucí vycházky Evou, jsme vyrazili. Se sluníčkem nad hlavou a větrem ve vlasech se naše skupina vydala na cestu. Podmínkou byly pevné boty, protože nás čekala nelehká vycházka.
Minuli jsme krásný barevný totem, a po chvíli skupinu lidí, kteří se na palouku chystali na nějakou akci. Prošli jsme pod mostem, a vítej divočino! Velké i menší kameny, kořeny stromů, sem tam řetěz připoutaný ke skále pro lehčí výstup a pár železných lávek. A polomy, kam se podíváš. Smutný pohled na mohutné kmeny bez života. Ještě, že ta říčka Doubrava byla živá. Bublala a zpříjemňovala nám cestu kaňonem. Na cedulích podél stezky si každý mohl přečíst o fauně i flóře, které se v kaňonu vyskytovaly.
Konečně asi po dvou kilometrech jsme došli na schůdnější cestu. Tam nás míjela dvojice lidí, kde muž si na tuto štrapáci vyrazil v žabkách. Tak šťastnou cestu!
Naši skupinu ještě čekal výstup z údolí do Chotěboře. Kopec byl sice dlouhý, ale i ten měl svůj konec.
Zklamáním byla zavřená hospoda na nádraží. Půlka skupiny se proto vypravila do města a druhá polovina zůstala na nádraží. A odtud jsme všichni zdraví a nezranění odjeli o půl druhé domů.
6 km “bez ztráty kytičky”? Jsme zkrátka šikulky.
Zapsala Eva Kumštárová
Foto Fr. Dörrer a Pavla Varhaníková