Na sobotu 28. října 2023 naplánoval Petr Janoušek výlet vlakem do Ořechova a odtud vycházku do Velkého Meziříčí. Ráno sice ještě poprchávalo, ale rosničky předpovídaly pěkné počasí. Ve vlaku se nás sešlo 11 turistů. Nebylo to mnoho, třeba se ostatní lekli mokrého rána, někteří se možná vydali na nějaký výlov rybníka, kterých v tuto dobu bývá v okolí dost. V Havlíčkově Brodě jsme přestoupili na vlak do Křižanova. Cesta probíhala v pohodě a v Křižanově následoval další přestup na vlak do Ořechova. Bylo tady dostatek času. Vláček byl přistaven, a tak se povídalo a čekalo v klidu na odjezd. Vlak se rozjel a první pohled na nápis, hlásící příští stanici, vyvolalo v Petrovi zděšení. Vlak, kterým jsme jeli, jel jiným směrem, než byl Petrův záměr. Okamžitě začal hledat na telefonu jiné možnosti naší cesty. Do hledání se pustili na svých telefonech ještě další a bleskové rozhodnutí bylo, že vystoupíme hned na další stanici.
Tak jsme se rázem ocitli v Martinicích a vydali se směrem k Velkému Meziříčí.
Cesty byly ještě mokré z nedávného deště, obloha zatažená, ale postupem času se začaly šedivé mraky trhat a místy probleskovaly ostré paprsky slunce a modré nebe. Po cestě se ukazovaly nádherné výhledy do podzimně vybarvené krajiny Vysočiny. Nikdo nelitoval, že jsme šli z jiného východiště, než bylo v plánu. Jen Petra to mrzelo. Ale nakonec jsme došli tam, kam měl původně namířeno. Jen ta trasa byla možná trochu kratší. Užívali jsme si výhledů a najednou se před námi ukázala rozhledna na Fajtově vrchu. Ještě kousek do kopce a viděli jsme ji v plné parádě. Někteří neodolali a vystoupali nahoru. Zamávali nám ostatním, kteří jsme odcházeli do restaurace na nějaké to občerstvení. Zanedlouho jsme se tam sešli všichni.
V restauraci bylo hodně živo. Scházeli se tam motorkáři. Měli tady motorkářský sraz na ukončení sezony. Když jsme po obědě vyšli ven, byli jsme překvapeni, kolik je venku motorek. Byly tam snad stovky různých motorek od mopedů až po nádherné velké stroje a tříkolky. S úžasem jsme si je prohlédli a pak se vydali na další cestu do Velkého Meziříčí. Nebylo to daleko. Po cestě nás zastihla “spanilá jízda”. Projížděla kolem nás dlouhá a ještě delší řada motorek. Mávali jsme motorkářům a oni mávali nám. Byl to pěkný zážitek.
Ve městě jsme měli ještě čas, tak někoho napadlo zajít ještě do cukrárny. Ostatní souhlasili a zbytek času vyplnily dobré zákusḱy.
Na zastávce autobusu jsme zhodnotili dnešní, trochu popletený, ale stejně krásný výlet. Nikdo nelitoval. Ani Petr si nemusí nic vyčítat. Asi to tak mělo být.
V nohách jsme měli 11 km.
Zapsala Věra Veselá
Foto J+V Veselí